Vzdorování hříchu je stejně obtížné jako chůze po vodě

Jedna z nejnenáročnějších věcí, kterou člověk může udělat, je stát se učedníkem Ježíše Krista. Na procesu stávání se věřícím není nic magického ani mystického. Všechno to začíná tím, že jednoduše řeknete: „Ježíši, vím, že mám hřích. Jsem hříšník. Věřím, že Tvá smrt na kříži stačila k zaplacení mých hříchů, a žádám Tě, abys přišel do mého srdce a zachránil mě.“

Stát se křesťanem pouze podle jména je opravdu velmi snadné. Nejtěžší část přichází, když se snažíte žít život věřícího. Z vlastních bojů jsem se naučil, že někdy je těžké zůstat na rovné a úzké cestě. Pokud mě svět neláká zpět k hříšnému životnímu stylu, moje vlastní tělo dělá, co může, aby zkazilo mou morálku.

„Konečně, bratři, cokoli je pravdivé, cokoli je čestné, cokoli spravedlivé, cokoli je čisté, cokoli je krásné, cokoli má dobrou pověst; je-li nějaká ctnost a je-li nějaká chvála, přemýšlejte o tom“ (Flp 4,8).

Mnohokrát se zdá, že vzdorování hříchu je stejně obtížné jako chůze po vodě. Jsem si jistý, že mnoho lidí by s radostí drželo hlavu nad vodní hladinou. Nejlepší způsob, jak zlepšit svou křesťanskou chůzi, je nejprve přiznat, že máte problémy v určitých oblastech. Dvě z největších překážek v křesťanství jsou nedostatek upřímnosti a neschopnost přiznat osobní chyby.

„Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jakub 5:16)

„Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe.“ (Gal 6:2-3)

Křesťanští lídři o drogách Pokud jde o plnění naší role ve společnosti, velká část našeho vedení pochází od lidí, kterých si velmi vážíme. Naši rodiče jsou obvykle prvními vzory, se kterými se setkáváme. Učí nás, jak chodit, mluvit a komunikovat v našem sociálním prostředí.

Křesťanství má také vzory. V Bibli se nachází několik velmi dobrých hrdinů víry. Ale když se snažím vymýšlet živé příklady lidí, které bych chtěl napodobovat, musím říct, že mi to přijde málo.

Z mého mnohaletého pozorování jsem zjistil, že mnoho křesťanských vůdců občas vypadá, jako by byli pod vlivem drog. Projevují špatný úsudek, mluví stejným způsobem jako někdo, kdo má narušenou mysl, a často se zdají otupělí vůči zkouškám, s nimiž se průměrný křesťan v každodenním životě setkává. Z nějakého důvodu se prostě nechovají jako normální lidé.

Když jsem žil ve svém rodném městě Storm Lake v Iowě, navštěvoval jsem sbor Assembly of God, který měl velmi přízemního pastora, který mě naučil hodně o Bibli. Během nedělní noční bohoslužby se celý sbor věnoval neustálému studiu Bible a bylo to jedno z duchovně nejproduktivnějších období, jaké jsem kdy v církevním prostředí zažil.

Ten samý pastor měl nedělní pořad v místním rozhlase a vždy mě udivovalo, jak odlišně oslovoval rozhlasové publikum. Místo toho, aby používal svůj normální způsob mluvy, použil téměř neidentifikovatelný, sladký, sirupový tón hlasu. Nikdy jsem nechápal, proč nasazoval fasádu svaté řeči. Bral drogy, než šel do vysílání, nebo se vydával za někoho, kým nebyl? Jednou v noci jsem poslouchal AM rozhlasovou stanici a slyšel jsem, jak rozhořčený ministr začíná citovat pasáž z Nového zákona. Protože se neustále vyrušoval, mohl jsem toho muže jen stěží sledovat. „Pak Ježíš – Chvála Bohu – řekl svým učedníkům – Amen – Přejděme – Haleluja – přejdeme – Sláva Beránku – na druhý břeh.

Pochybuji, že tento pán používal tento způsob mluvy ve svém každodenním životě. Sotva si myslím, že se sroluje k průjezdnímu oknu v McDonald’s a řekne: „Dám si – Amen – Big Mac – Glory hallelujah – velký hranolek – Chvála Bohu – a čokoládový koktejl – Děkuji, Ježíši.“

Zdá se, že mnoho žen, které vidím v křesťanské televizi, mluví žalostnými, slabými hlasy. Možná jsou tyto ženy ve službě přepracované a zoufale potřebují dohnat spánek. Nerad bych si myslel, že někteří křesťané jsou přirozeně tak zasmušilí.

Nikdy jsem nechápal, proč tolik kazatelů rádo nosí obleky za 3000 dolarů, řídí BMW a bydlí v domech za miliony dolarů. Vždy jsem věřil, že slovo „ministr“ znamená skromný život. Neříkám, že všichni ministři by měli mít povinnost složit slib chudoby; nicméně si myslím, že by se od nich mělo vyžadovat, aby složili slib proti extravaganci.

Během skandálu Bakker/PTL se Tammy Bakker stala dítětem plakátu pro křiklavý make-up. Velmi mě překvapuje, když vidím ženy jdoucí v Tammyných stopách. Právě teď mám na mysli jednoho jedince, který momentálně kraluje jako královna charismatické televize. Tolik make-upu, co nosí, byste si mysleli, že ho kupuje po kilech.

„Rovněž ženy ať se oblékají slušně a zdobí se prostě a střízlivě, ne účesy a zlatem, perlami nebo drahými šaty, nýbrž dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se rozhodly pro zbožný život.“ (1 Tim 2,9-10).

Skoro bych si přál, aby tito lidé byli na drogách. Pak jsme je mohli zkontrolovat v Betty Ford Center a vyřešit jejich problémy pomocí dvanácti krokového programu. S výjimkou možného užívání nelegálních látek se zdá, že obecná myšlenka, která zde funguje, je taková, že pokud se budete dívat, mluvit a jednat duchovně, budete vypadat jako duchovní.

Všichni jsme stejně smrtelní
Kdykoli se prominentní vůdce stane obětí závažného hříchu, veřejnost má tendenci upozorňovat na jeho morální selhání. Když na něj lidé ukážou a řeknou: „Je jako my“, mají 100 procent pravdu. I ten nejspravedlivější člověk se musí neustále chránit před některými nejzákladnějšími pokušeními.

Každý den se bezpočet lidí, kteří se snažili následovat křesťanský způsob života, vzdává, protože si myslí, že nedokážou dosáhnout standardů nalezených v Bibli. Někteří lidé věří, že Bůh dává vybranému počtu lidí moc žít bez hříchu. Protože hřích je v jejich životech stále přítomen, cítí, že nejsou členy této zvláštní skupiny.

V Bibli je řada pokynů a Bůh vyžaduje, abychom se jimi řídili. Problém je v tom, že nikdo není schopen tato pravidla adekvátně dodržovat. Bez ohledu na to, jak moc se snažíme, nakonec v nějaké oblasti sklouzneme. V Knize Římanům Pavel otevřeně hovořil o své vlastní neschopnosti dosáhnout dokonalosti:

Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. (Římanům 7:19)

Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? (Římanům 7:24)

Nesnažím se říct, že na hříchu nezáleží. Bible jasně říká, že musíme splnit určité minimální požadavky, abychom se kvalifikovali pro Boží milost. Rozpor v naší neschopnosti splnit tato měřítka je vyřešen tím, že se s Boží pomocí snažíme dosáhnout stavu dokonalosti.

„Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“ (Mt 7:21)

„Jsem ukřižován s Kristem, přesto žiji; ale ne já, ale žije ve mně Kristus, a život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mě zamiloval a vydal sebe samého za mne“ (Galatským 2:20)

Bůh mě miluje; Bůh mě nenávidí
Dost často je náš vztah s Bohem přímo ovlivněn tím, jak se k nám svět chová. Bylo by tak úžasné, kdyby byl život jedním, dlouhým pokračováním filmu Franka Capry, ale bohužel nikdo z nás nežije v zemi „šťastně až navěky“. Když se věci daří, myslíme si, že nás Bůh miluje. Když se věci zvrtnou, docházíme k závěru, že nás Bůh už nemiluje.

Moje vlastní matka jezdila na této horské dráze pořád nahoru a dolů. Během veselých časů zpívala chvalozpěvy a vyprávěla mi, jak Pán požehnal naší rodině. V dobách stresu se zdálo, že předpokládala, že Bůh a ďábel spojili své síly, aby jí ztrpčovali život.

Nebudu jen tak pověsit, drahá, stará mámo, aby se usušila. I já jsem se ocitl v tomto cyklu milování Boha, když se věci vyvíjejí, a nechávám se s Ním odradit, když přijdou potíže. Moje chyba vždy byla, že vidím Boha jako toho, kdo tahá za nitky ve všech situacích.

Pokud nebudeme schopni zbožštit fiktivní postavy, jako je Santa Claus a Zubní víla, nebudeme mít nejvyšší bytost, která rozdává pouze dobroty. Jaký vztah bychom měli s Bohem, kdyby se naše láska zakládala výhradně na věcech, které jdou podle nás?

„Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ (Jan 14:23)

Nejvíce mi pomáhá vzít na vědomí triviální povahu některých věcí, kterým jsem dovolil, aby mě otravovaly. Pokud si mohu vybavit jen několik negativních událostí, které se mi staly, pak myslím, že moje původní stížnost Bohu byla zbytečná.

Dalším způsobem, jak zahnat myšlenky na pochybnosti a sklíčenost, je zaměřit se na požehnání, která máme ve světě, který přijde. Apoštol Pavel řekl Efezským, že se modlí:

„Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.“ (Ef 1:17-19)

Ukaž mi svůj hřích a já ti ukážu
svůj Zahrnutí hříšných činů a jejich následků do Bible je metoda, kterou si Pán vybral, aby po staletí poučil lidi o spravedlivém životě. Dobrá kniha je plná podrobných zpráv o Božích svatých, kteří padli na tvář a pak vstali.

Pokud jde o dnešní poučení o hříchu, církevní vedoucí jen zřídka uvádějí osobní příklady. Když slyšíte lidi mluvit o hříchu, vždy používají obecné výrazy nebo citují hříchy, kterých se dopustili předtím, než přišli k Ježíši. Nikdy neuslyšíte někoho říkat: „Ach chlapče, včera jsem spadl z vagónu a šel jsem pít s klukama v obchodě, a nakonec jsem se zbláznil.“

Protože lidé, kteří se hlásí ke křesťanství, mají nerealisticky vysoká měřítka, lidé nejsou ochotni zdůrazňovat své vlastní prohřešky. Bible říká, že žádný člověk není dokonalý, ale přesto se zdá, že vždy tíhneme k této potřebě představovat vnější obraz bezhříšné dokonalosti.

„Nebylo nikoho, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by procitl a pevně se tě chopil, neboť jsi před námi ukryl svou tvář a nechal nás zmítat se pod mocí naší nepravosti.“ (Iz 64:6)

Nejčastějším vyznáním, které uslyšíte průměrného pastora, je hluboký, temný hřích, že dostatečně nemilujete Boha. Oh, chlapče, moje prostřední jméno je vinné, když jde o to, že nedám Bohu všechno. Samozřejmě, v mém případě byste také museli přidat trochu ze všech sedmi smrtelných hříchů: hněv, obžerství, lenost, pýcha, chtíč, chamtivost a závist. Zvláštní na mně je, že jsem obecně morální poustevník. Vždy pracuji doma na počítači, takže běžně nezažívám každý den stejné typy zkoušek, kterým většina lidí čelí.

Byl jsem v několika náročných situacích. Před několika lety, když jsem byl v Saúdské Arábii a pomáhal držet Saddáma Husajna na uzdě, jsem se ocitl v hrozném prostředí, které mě nakrátko přivedlo k tomu, že jsem uvažoval, že někomu fyzicky ublížím.

Pracoval jsem v zaprášeném, špinavém skladišti se ženou, která musela být největší ufňukanec na planetě. Žil jsem den za dnem ve 110stupňovém vedru a neustále jsem pozoroval jedovaté pavouky a škorpióny, když jsem pracoval se ženou známou jako Psycho Sylvia. Vyhnala mě po zdi se svým neustálým stěžováním si na podmínky, které jsme byli nuceni snášet.

Kvůli velkému horku jsme pili galon za galonem balené vody. Nahoře na lednici byl velký řeznický nůž, kterým jsme otevírali kartonové krabice, do kterých vcházela voda. Dodnes si pamatuji, jak jsem se díval na Sylviinu hlavu a na ten řeznický nůž a říkal si: „Ten nůž by vypadal opravdu dobře, kdyby vyčníval ven. jejího nogginu.“ Nějak jsem Silvii přežil a ona nějak nevědomky přežila mě.

Vždycky se krčím, když lidé říkají, že dosáhli bodu, kdy se nikdy necítí pokušení. Běžný termín popisuje tento typ člověka: „lhář“. Každý, kdo má puls, se musí vypořádat s pokušením. Nezáleží na tom, zda jste prezident, papež nebo chudák; všichni denně bojujeme s tělem.

Jaká je vaše nadace?
Každý rok obdrží web Rapture Ready kolem 10 000 e-mailových zpráv. Řada těchto zpráv pochází od lidí, kteří mi říkají o velkých potížích, které mají s udržením své křesťanské víry. Připadá mi přitěžující sledovat, jak se lidé snaží udržet si svou víru. Většině těchto lidí chybí pevné základy jejich víry.

„Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ (Galatským 2:19-20).

Jednou jsem jel do centra města, a když jsem nastartoval auto, všiml jsem si na čelním skle mouchy domácí. Myslel jsem, že jakmile se auto dá do pohybu, moucha zmizí. K mému překvapení zůstala moucha nehybná, když jsem vycouval z příjezdové cesty. Dokonce i poté, co jsem jel několik bloků rychlostí asi 25 mil za hodinu, se moucha držela rychle. Věděl jsem, že nakonec ztratí přilnavost na hladkém povrchu mého čelního skla. Až když auto zrychlilo na 30 mil/h, bylo proudícího vzduchu příliš mnoho, než aby to moucha zvládla.

Mnoho lidí je jako ta moucha domácí na čelním skle. Snaží se držet vlastní silou, ale nakonec ztratí sevření a odpadnou. Zpočátku se může zdát, že se jim to docela daří. Moucha, která byla na mém čelním skle, předčila všechna má očekávání; vydrželo to asi šest bloků, než je smetl vánek.

Lidé jsou smeteni, protože nelpí na ničem pevném. Miluji udržování Rapture Ready, někdy může být tento proces náročný. Protože vím, že Ježíš může přijít každou chvíli, pokračuji dál. Mým základem je blízkost Kristova návratu.

Tu a tam procházím svou stránku s odkazy, abych vyčistil všechny mrtvé odkazy. Jednou jsem našel pět neaktivních odkazů za sebou. Některé z těchto mrtvých odkazů byly pravděpodobně důsledkem přesunu webových stránek k jinému poskytovateli internetu, ale většina byla způsobena tím, že provozovatelé byli unaveni aktualizací svých stránek.

(tento článek je dodaný odjinud a tudíž není produktem vlastníka webu 1cesta.cz – zdroj a jeho počet je tak vždy uveden pod článkem – pozn.red.)

Protože chci být ku prospěchu Božího království, pokračuji v tom kupředu. Další motivací je pro mě uvědomění si, že jednou budeme souzeni za práci, kterou v tomto životě vykonáváme. Ježíš opakovaně varoval, že všichni věřící budou muset skládat účty ze svého života. Toto tvrzení je v rozporu s obecným přesvědčením, že duchovní lenost nemá žádné důsledky.

„Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé. Protože známe tuto bázeň před Pánem, přesvědčujeme lidi. Bůh vidí do našeho srdce a doufám, že i vy ve svém svědomí do našeho srdce vidíte.“ (2. Korintským 5:10-11).

Vždy jsem si představoval závod o nebe jako takový – závod. Pevně ​​věřím, že každý, kdo energicky poběží o cenu, hravě vyhraje; každý, kdo chodí svižně, také snadno vyhraje; a každý, kdo se vydá správným obecným směrem, pravděpodobně vyhraje. Věřím, že mnoho lidí, kteří se plazí k cíli, dostane také modrou stuhu.

Duchovní zralost lze nejlépe popsat, když si lidé uvědomí, že mají v nebi více bohatství než zde na zemi. Pokud si člověk uvědomí, že ho čeká ve slávě panské sídlo, bude méně pravděpodobné, že se bude trápit děravou střechou svého pozemského domova. Pokud by vám váš nemocný, 98letý dědeček plánoval nechat svůj 10milionový majetek, pochybuji, že byste se nenechali odradit, kdybyste nedostali navýšení o 25 centů za hodinu.

„V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“ (Jan 14:2-3).

„Neboť mám za to, že utrpení této doby není hodno srovnat se slávou, která se na nás zjeví“ (Řím 8:18).

Zdroj: 1

Related Posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

The maximum upload file size: 256 MB. You can upload: image, audio, video, document, spreadsheet, interactive, text, archive, code, other. Links to YouTube, Facebook, Twitter and other services inserted in the comment text will be automatically embedded. Drop file here

© 2022 1cesta.cz - jen jedna cesta je ta pravá a jen jedna tě osvobodí